Středem naeho manelského a rodinného ivota jako domácí církve je domácí svatyňka. Ná vední den utváříme ve spojení s Pannou Marií. Vyhledáváme vzájemný rozhovor, rozhovor s naimi dětmi a s Bohem ivota a vytváříme originální zvyky pro nai rodinu. Jako rodiče a děti se vzájemně vychováváme k aktivní spoluodpovědnosti ve vech oblastech ivota (povolání, kola, farní společenství, politika, atd .).
Abychom udreli ná vztah k Bohu a sobě navzájem ivý, si pomáháme:
- účastí na slavení eucharistie,
- manelským rozhovorem,
- studiem textů naeho zakladatele a
- pravidelnou duchovní obnovou, meditacemi.
Jako sekulární institut církve následujeme Krista ve smyslu evagelijních rad. K tomu jsme vyvinuli rodině a době odpovídající formy.
Dalím charakteristickým bodem naí společnosti je společné setkávání. Setkáváme se pravidelně k výměně ivotních zkueností, vzdělávání a k prohloubení naí spirituality. To nám dává nasměrování, sílu a motivaci k nasazení se ve svém okolí.
Jsme svědky duchovní zkuenosti: Bůh a Panna Maria jsou v domě přítomni a působí.
„Vezměte obraz Panny Marie, najděte pro něj čestné místo ve svém bytě. Tak se toto místo promění v malou svatyňku, v ní bude Panna Maria působit divy milosti, formovat a posvěcovat rodinu a vechny její členy.“
V katolickém prostředí známý „koutek pro Pána Boha“ nachází v domácí svatyňce konkretizaci. Jeho působení se zakládá na spojení s dějinami Schönstattu, kdy 18. 10. 1914 se Panna Maria sklonila do svatyňky a začala odtud své působení skrze milosti. Při práci s rodinami v Milwaukee (USA) se jedna maminka ptala: „Nemůeme prosit Pannu Marii jako v původní svatyňce, aby se sklonila i u nás doma a působila divy milosti?“ To byl impuls pro P. Kentenicha, aby zachytil a uvědomil si to, co se nabízí a zaloil „domácí svatyňky“.
Ta se mezitím stala pro nesčetné rodiny duchovní zkueností přítomnosti a působení Boího a Panny Marie v jejich domovech.
Tak se vyvinul zvyk slavnostně vysvětit originálně utvářenou svatyňku a s tím spojit naléhavé přání v zásvětné modlitbě. Ta se stává místním středem ivota rodiny, děti vrůstají do tohoto světa hodnost, aby se proíval církevní rok s jeho rozmanitými náboenskými zvyky.
Domácí svatyňka je ale také apotolskou orientací pro lidi, kteří přicházejí do domu a zaívají něco z ivého vyzařování svatyňky. Pro nai rodinu se stal ivot v a s domácí svatyňkou ústřední pomocí, uprostřed dalekosáhle pluralistického prostředí bez Boha, zaít Boha v jejich rodinném vedním dni a ve vazbě na Něj utvářet svůj ivot.
Sekulární institut
ít uprostřed světa, usilovat o dokonalost lásky a přispívat k uzdravení světa zevnitř, jako convento moderno (moderní konvent).
Pape Pius XII. ustanovil konstitucí „Provida Mater Ecclesia“ ze 2. 2.1947 novodobou formu Bohu zasvěceného ivota uprostřed světa: ¨sekulární instituty. V nich mají laici (a kněí) vést Bohu zasvěcený ivot v podmínkách dnení společnosti. Vzdávají se obvyklých ochranných forem řádového ivota (kláter, ivot ve společenství, udrování řádu apod.) aby ve světě lidí předili, co znamená být křesťanem. Pavel VI. je proto nazval „pokusnou laboratoří“, ve které církev zkouí konkrétní monosti svého vztahu ke světu.“
P. Kentenich byl hluboce přesvědčen, e církev budoucnosti přes dosud platné hranice panenského ivota potřebuje také v manelství ijící lidi dle evangelijních rad, kteří příkladně předijí, jak se můe dařit plné vydání se Bohu a následování Krista v manelství a rodině. Máme naději, e autorita církve nám jednoho dne daruje jmenování jako Sekulární institut manelských párů. Do té doby zkouíme upozorňovat na tuto novou formu Bohu zasvěceného ivota znamením naeho itého ivota.
Utváříme vlastní a originální kulturu manelství a rodiny, v ní není oddělováno proívání přirozeného a nadpřirozeného, ale vzájemně souzní.
Nae „domácí svatyňka“ je středem ité skutečnosti úmluvy s Bohem a Marií. V naí manelské a rodinné spiritualitě přijímáme symboly s velkou váností. V tom se távají pravdy víry konkrétní. Jednoznačně náboenské symboly (kří, obraz Panny Marie, obrazy svatých, svěcená voda apo.) se spojují se symboly naeho denního světa zkueností. Necháváme vstupovat do naí rodiny atmosféru církevního roku. Slavíme vzpomínkové dny naí rodiny jako výročí svatby, narozeniny, výročí křtu, jmeniny, zvlátní události v ivotě povolání a ve kole. Tak pěstuje kadá rodina vlastní a originální zvyky. Přitom usilujeme o to, aby nové a přidávané formy byly propojené s rozmanitými tradičními podněty.
Modlíme se jako manelský pár a tak, jak je to moné, také jako rodina své denní modlitby v domácí svatyňce.