Nae spiritualita je určována tím, e jako manelé jdeme cestou k Bohu společně. V naí lásce, která obsahuje vechny roviny naeho bytí, je přítomný Kristus. To platí zejména pro manelské spojení. Jako Kristus miluje bezvýhradně svou církev, milujeme se i my a zůstáváme spolu věrně v radosti i utrpení. Tak se stává spojení s Bohem ve spojení s naím partnerem konkrétním. Pramenem síly k tomu je nae úmluva lásky s Pannou Marií.
Bůh má o nás zájem, chce skrze nás působit. Kdy se do toho pustíme podle vzoru Mariina, jsme jeho nástrojem. Skrze nás přináí nový ivot, v naich dětech, ale nejen skrze ně. Předává nám spoluodpovědnost na společném stvoření a chtěl by nai slubu ivotu.
Ve správné vazbě na člověka a svět nacházíme cestu k Bohu. „To obyčejné dělat neobyčejně dobře“ je vůdčí mylenka naeho jednání. Hledáme Boí stopy ve vem, co nás potkává, abychom poznávali Boí vůli pro nás a směřovali podle toho ve svém jednání.
Ve společenství lásky
Bůh uzavírá úmluvu lásky se svým stvořením.Naím úkolem je tuto úmluvu lásky ukázat světu.
„Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě: z lásky ho povolal k ivotu a současně ho povolal k lásce. Bůh je láska a sám v sobě ije v tajemství osobního společenství lásky. Kdy Bůh tvoří člověka podle svého obrazu a ustavičně ho udruje v bytí, vkládá do lidské přirozenosti také povolání k tomu být muem a enou a tím schopnost a odpovědnost k lásce a společenství (společnosti). Láska je proto základní a přirozené povolání kadého člověka.“
„Poselstvím Schönstattu je dovést svět znovu do hluboko sahajícího svazku s milovanou Boí Matkou, aby úmluva lásky s Otcem, Synem a Duchem svatým zůstávala nezranitelná, hluboká a pevná (…) Bezduchost a bezesmyslnost světa se ztrácí v mnoství čehokoli, jak jsme přesvědčeni: Láska Boí vstoupila do úmluvy lásky se svým stvořením. ( ) Úmluva lásky s Bohem! Ná úkol spočívá v tom, přináet obsah této úmluvy lásky světu. Děláme to tím, e svět znovu zapojujeme do úmluvy lásky s Pannou Marií.“
Sluba ivotu
Základním úkolem manelství a rodiny je slouit ivotu.
„Stvořením mue a eny ke svému obrazu a ke své podobě Bůh zavruje, dokonává dílo svých rukou. ( ) Bůh jim ehná a říká jim: Ploďte se a mnote se, naplňte zemi a podmaňte si ji.
Tak je poloena základní úloha rodiny -slouit ivotu, v průběhu dějin uskutečňovat původní poslání od Stvořitele, plozením předávat dál Boí obraz od člověka k člověku.
Plodnost je ovocem a znamením manelské lásky, ivým svědectvím oboustranného úplného odevzdání se manelů.
Ale plodnost manelské lásky se neomezuje jen na plození dětí, i kdy je takto obecně lidsky chápána. Jetě více se roziřuje a obohacuje vemi plody mravního, duchovního a nadpřirozeného ivota. Otec a matka jsou povoláni darovat je svým dětem a skrze děti církvi a světu. “
Ve vedním dni
Boha hledáme, Boha nacházíme, Boha milujeme ve vech věcech, lidech a událostech:
„Musíme vědomě bojovat o zcela osobitou laickou zbonost, vlastně o víc o zcela osobitou manelskou zbonost. Tedy nejen o přirozenou zbonost rodiny, ale specielně o zbonost manelskou. Podívejme se na to blíe: Ve co je nám lidem ijícím v manelství dáno, tedy to, co ostatním dáno není, a nemyslím tím jen akt manelské lásky, to ve nás vede k otázce: Jak to ve vyuiji k tomu, abych se více přiblíil ke svatosti?“
Ítve Víře…
Jako domácí církev, jako „církev v malém“ hraje víra v naem manelském a rodinném ivotě centrální roli. Zkouíme kadý den nově odkrývat Boha ivota v naem vedním dni, stále znovu hledáme ivý kontakt s NÍM.
…a předávat ji dále (nás apotolát)
Rodina je základní buňkou společnosti a církve. Nové křesťanské uspořádání společnosti je moné jen skrze obnovu manelství a rodiny. Zde leí výchozí bod a těitě naeho osobního i společného apotolátu.
Výchozím bodem je vlastní rodina. Mu a ena hledají Bohem chtěný vztah lásky k sobě navzájem a jako otec a matka také společně k dětem. Jako rodiče jsme svým dětem první cestou k Bohu. Tak probíhá vzájemné zvěstování evangelia.
Takové utváření naeho ivota z víry vyzařuje na jiné rodiny a mělo by být znát ve vech ivotních oblastech, v nich se pohybujeme.
Jako společnost máme zvlátní odpovědnost za celé Schönstattské hnutí rodin. Nadto se angaujeme jak dalece je to moné, v katechezích, v kurzech přípravy na manelství a jiných formách výchovy manelů a rodin, jako např. výchovy k odpovědnému rodičovství“ pomocí metod přirozeného plánování rodičovství.
S Marií
Maria má přední místo v naí rodině. Je naí matkou a vychovatelkou, je nám vzorem a pomocí, ONA, které Bůh od počátku daroval plnost ivota. Je zcela otevřena Bohu a zaměřena na něho, je „trvalou průvodkyní a pomocnicí Krista ve společném díle spásy.“ Současně je manelkou a matkou a dala se zcela k dispozici nám lidem.
Nová smlouva a to, e Kristus se stal člověkem, bylo moné skrze ANO k Boímu přání. Nae ANO jednoho ke druhému je obnovením této úmluvy. Tak jako Maria porodila Krista a přinesla ho lidstvu, tak bychom to měli dělat i my v přeneseném smyslu v naem manelství a rodině. Tak jako jednota ve dvou Krista a Marie je nedělitelným znamením lásky a věrnosti, je jím také nae jednota ve dvou mue a eny.
V úmluvě lásky s Marií a zasvěcení jí si vyproujeme sílu pro ná manelský a rodinný ivot.
„Kráčí světem jako velká vychovatelka národů.Chtěla by vude znovu přinést Krista, aby skrze něj mohla chránit ohroené křesťanské osobnosti, naruený svět a společenský řád.“
„Panna Maria se chce sklonit do naí malé kapličky a odtud celou rodinu vychovávat a nově inspirovat, aby se její členové stali hluboce náboenskými lidmi. Chce ale také otci a matce vzít z rukou kousek výchovné práce.“
„Dej ať v celém ivotě odleskem Tvým býti smíme, v síle, lásce, prostotě, radost, pokoj rozíříme. V nás Ty sama světem jdi pro Kristovo vítězství.“
